Vltavský háček - na kole podél Vltavy ze Šumavy až k Mělníku

03. Odskok ke studené sestře

Kvilda je docela pěkné městečko. Místo návsi je tu sice jen křižovatka s miniaturním parčíkem, ale zdobí ji parádní kamenný kostel svatého Štěpána. V centrální ulici je kromě dřevem obložených penzionů i řada příjemných kaváren a hospod, kde vás ochotně nechají u ranní kávy dobít telefon či baterku do foťáku. A je tu i kýžený cykloservis, takže po snídani je přehazovačka opravená a cesta může pokračovat dál, dnes k sesterskému přítoku největší české řeky, Studené Vltavě.
Silnička s mírným provozem klesá mezi svahy posetými chalupami do Borových Lad. Zprava pobublává Teplá Vltava a už to není potůček, ale smělá říčka, která si docela dravě klestí cestu mezi balvany. Kousek za Borovými Lady se cesta opět zanoří do lesa a v jedné ze serpentin nabídne překvapení. Mezi stromy tu doslova září novotou světle modrá kaplička sv. Anny. Má pohnutý osud, podobně jako křížová cesta, která se po zastavení zjeví v úzkém lesním průseku na protější straně.
Kaplička sv. Anny u Borových Lad nahradila roku 2006 zaniklou kapli sv. Kříže z roku 1860   Na protější straně silnice je obnovená i křížová cesta, ze které tu po válce zbyl jen kříž   O obnovu kaple i cesty se zasloužil muž, který tu roku 1950 vedl poslední mši
Původně zde stávala kaple Svatého kříže, kterou postavila v roce 1860 statkářská rodina Müllerových. Jenže po válce a odsunu se o místo nikdo nestaral, a tak zcela zmizelo ze světa. Vydržel jen železný kříž z křížové cesty. Až teprve nedávno postavil novou kapli muž, který tu roku 1950 sloužil poslední mši. Letopočet 2006 nad dveřmi tedy není omyl.

Od kapličky se cesta dál klikatí podél Vltavy ve stínu stromů, aby se po několika kilometrech vynořila mezi pláněmi, na nichž se pasou stáda ovcí, a pozvolným stoupáním se vyhoupla na křižovatku, ze které přijde vzápětí prudký sjezd do Horní Vltavice. Na rozcestí je restaurace U Pštrosa, kterou skutečně hlídají za plotem dva pštrosi. V centru obce stojí oprýskaný barák s nápisem Nejstarší hospoda na Šumavě. V oknech jsou záclony, je ale zavřeno, a zdá se, že nejen dnes. Kousek odtud je dobré odbočit vlevo a místo po hlavní a frekventované silnici do Německa to vzít do Lenory po okresce přes Zátoň. Kilometrově to vyjde nastejno, v Zátoni je fajn hospoda, jenom je třeba na konci vsi neminout nenápadnou odbočku doprava z kopce.
Nejstarší hospoda na Šumavě - v okně jsou záclony, ale provozu nic nenasvědčuje   Kamenná hlava, soubor několika obřích balvanů ve stoupání nad Českými Žleby   Před válkou tu stála ves Kamenná Hlava, v lese je ještě patrná část základů domů
Lenorou se dá projet, kousek za ní si prohlédnout Soumarský most a odbočit vpravo na Zlatou stezku, nebo už na kraji města u zámku sjet šikmo vpravo na modře značenou místní cestu a na Zlatou stezku se napojit pod Radvanovickým vrchem. A proč ten náhlý odklon od řeky?

Odtud jsou jen kousek střídavě klesáním a stoupáním České Žleby a za nimi další pozoruhodnost, vyhlídka Kamenná hlava. K té už je třeba trochu si šlápnout. Potom ale zase následuje sjezd a z rozcestí Mlaka příjemná, lehce krosová jízda po červeně značené "křemenité" pěšině pod břízami do Nového Údolí, kde je Muzeum pošumavských železnic. Na slepé koleji tu stojí jeden vagon s malou železniční expozicí, druhý, ve kterém je bufet, o kus dál je úzkokolejka, po které se můžete projet. Pyšní se tím, že je se svými 110 metry nejkratší mezinárodní dráhou na světě. Pod jejím náspem protéká hraniční Údolský potok, který se na lučině zhruba sto metrů odtud vlévá do Studené Vltavy přitékající na české území z Německa, aby se za pár kilometrů, kousek od Lenory, kam se trasa tříčtvrtečním obloukem skoro vrací, spojila s Teplou Vltavou a dál pokračovaly ve společném korytě už jako jednolitá řeka.
Na drezíně se lze svézt po nejkratší železniční dráze v Česku, měří pouhých 110 metrů   Součástí muzea je stylový občerstvovací vagon s venkovním posezením   V sousedním druhém vagonu je malá expozice o historii tratí na Šumavě
Ke spojení dojde v místě zvaném Mrtvý luh, kam vede klidná asfaltová okreska přes Stožec. Celou dobu ji provází i vlaková trať a platí to i o dalším úseku, kdy řeka na levé straně teče skrz přírodní park Vltavský luh, zatímco vpravo se zvedají svahy 1047 metrů vysokého vrchu Hvozd. Někde za ním se ukrývá úvod zítřejší trasy, která bude kopírovat Schwarzenberský plavební kanál. Výchozím bodem bude Nová Pec, cíl dnešního dne, kde lze nabrat síly nejen v dobré rybářské hospodě, ale i při pohledu na západ slunce odrážející se na hladině řeky, která se právě tady pomalu začíná rozpínat do stran a vytvářet nádrž Lipno.