Vltavský háček - na kole podél Vltavy ze Šumavy až k Mělníku

04. Schwarzenberská škarpa

Schwarzenberský plavební kanál patří k nejzajímavějším technickým památek u nás i v Evropě, a tak při plánování cesty dostal přednost před druhou zvažovanou variantou, jíž byl okruh kolem Lipna. Na trase je navíc hned několik dalších pozoruhodných míst, jež by bylo škoda vynechat. Zvlášť, když trasa se stejně nakonec k břehům nádrže stočí, takže pozorování plachetnic na stříbrné hladině ani koupání nakonec mezi zážitky chybět nebudou.
Cesta ke kanálu vede po úzké okresce, kterou kopíruje žlutá turistická značka. K vidění toho moc nenabízí, vine se po úbočí vrchu Perník a v podstatě pořád jsou okolo stromy. Jede se po ní ale dobře, je tu klid a jen minimální množství aut i jiných turistů.

To se radikálně mění po příjezdu do osady Jelení (dříve zvané Jelení vrchy), kde se kříží Medvědí stezka s cestou podél kanálu, který tu má i malé muzeum. Zástupy lidí sem i odtud míří pěšky, auty i na kolech ze všech čtyř stran a sousloví hlava na hlavě se tu doslova zhmotňuje.
Medvědí kámen neboli Bärenstein připomíná zastřelení posledního šumavského medvěda   Schwarzenberský kanál je pár kilometrů upravený, konají se tu i ukázky plavení dřeva   Na rozcestí Klápa voda stéká do koryta Novopeckého smyku a dál je kanál vyschlý
Kanál, který vznikl v letech 1789 - 1822 podle projektu inženýra Josefa Rosenauera, nezačíná přímo zde, ale ještě o několik kilometrů dál, na svahu Třístoličníku. Tady ale má nejatraktivnější úsek. Jeho část vede 400 metrů dlouhým tunelem. Kousek od parkoviště nad vsí má horní portál připomínající hradní bránu. Dolní portál pak stojí naproti muzeu.

Ještě kousek dál za parkovištěm je odbočka z asfaltky vpravo na lesní cestu zvanou Medvědí stezka. Vede k místu, na kterém byl zastřelen poslední šumavský medvěd. Událost z 14. listopadu 1856 připomíná vlevo kousek od cesty pamětní Medvědí kámen neboli Bärenstein.
Kanál je na řadě míst zanesený bahnem a připomíná obyčejnou škarpu podél silnice   Místy není kanál vůbec vidět, jak je zarostlý kopřivami a dalším plevelem   Na německém území dokonce lesníci koryto na řadě míst zasypali, aby mohli vjíždět do lesa
Zároveň odtud po proudu je kanál zrekonstruovaný, teče v něm voda a čas od času tu pořádají ukázky plavení dřeva. Což o pár kilometrů dál už neplatí - u kamenného hradla na rozcestí Klápa se voda odklání do umělého koryta zvaného Novopecký smyk, které směřuje k Nové Peci, a slavné technické dílo se odtud dál stává obyčejnou škarpou podél cesty. Zmizelo kamenné obložení stěn, koryto je zarostlé blatouchy či kopřivami a často i zanesené bahnem tak, že je už takřka neznatelné. Tristní pohled se na chvíli změní u rozcestí Zadní Zvonková. Les se tu rozestoupí a na louce se zjeví kostel sv. Jana Nepomuckého. Také on byl ještě nedávno v troskách. Komunistický režim nechal památku z roku 1794 zpustnout, zůstaly z ní jen obvodové zdi. Po revoluci se díky potomkům původních obyvatel naštěstí kostel dočkal záchrany.

Kousek za kostelem je bufet a osada, kde díky úpravě okolí a přívodu vody z bočního přítoku je kanál opět zavodněný. Zase ale jen na chvíli, jak se cesta vnoří do lesa, je opět bez vody. Není to sice už ta smrdutá bahnitá škarpa, jenže zase ho rakouští lesníci na řadě míst zasypali kamením, aby mohli s technikou do lesa, takže obnovu lze čekat stěží.
Kousek před lesním hraničním přechodem Ježová se škarpa opět mění v upravený kanál   Voda se v korytě drží díky říčce Ježová a dalším přítokům, nechybí ani opravená stavidla
Až těsně před hraničním přechodem Ježová se vedle cesty, která jinak je příjemná, když vede po hebkém koberci z hlíny míchané s drobnou šotolinou, znovu ozve zurčení vody. Je to u napojení dalšího z přítoků, kde u opraveného stavidla vzniklo i odpočívadlo. Pěkné posezení je i u soutoku s říčkou Ježová přímo na hranici a na rozcestí U Korandy. A než se k němu dojede a kanál se někde za ním opět vytratí, lze cestou obdivovat ještě několik zachovaných a funkčních mostků a stavidel. S koncem vodního kanálu končí i jízda po rovině. Z rozcestí následuje brutální výšlap do vsi Svatý Tomáš, nad kterou ještě o kus výš ční vrch se zříceninou hradu Vítkův kámen ze 13. století, jenž je s nadmořskou výškou 1035 metrů nejvýše položeným hradem v Česku.

"Neblbni, pojď si dát pivo," halekají tři dědci v místě, kde končí les, ale ještě ne stoupání do vsi. Ne, nejde to. Teď zastavit, to znamená už se nerozjet. A nahoře jistě taky bude občerstvení. Což se potvrdilo. Jenže pivo došlo. "To víte, sobota, hezky, bylo tu plno lidí..."
Při sjezdu od rozcestí Pod Plešným se otevře výhled na Lipno a obec Přední Výtoň   Malebná písečná pláž v Přední Výtoni je ideálním místem pro vykoupání a odpočinek   Ve vesničce nechybí přístaviště a možnost projet se po Lipně na plachetnici
Limonáda ale naštěstí zbyla, párek taky, a tak je z čeho nabrat síly i na výstup na hrad. Není to daleko, asi kilometr, pár desítek metrů se dá i jet. Po chvíli se ale člověk tahajíc kolo mezi obřími balvany proklíná, že ho nenechal u bufetu. Naštěstí hrad a vyhlídka z něj všechny útrapy vynahradí. Stejně jako parádní sešup přes Uhliště do vsi Přední Výtoň na břeh lipenské nádrže a následné koupání v zátoce s písčitou pláží. Osvěžující koupel odplavila i poslední zbytky únavy a slunce má ještě i v šest večer docela sílu, takže oschnutí je otázkou pár minut - a stejně tak změna plánu přespat zde. Ještě je dost času využít teď už prakticky prázdné silnice a dojet až do Vyššího Brodu.

Kousek za osadou Nové Domky lipenská nádrž končí. Mohutná hráz s elektrárnou rozlehlou vltavskou plochu znovu mění v říčku spořádaně bublající mezi balvany. O další kus dál míjí přírodní úkaz zvaný Čertova stěna - úchvatné kamenné pole padající do hluboké rokliny a porostlé sosnami zkroucenými do všelijakých bizarních tvarů.
Čertova stěna - úchvatné kamenné pole padající strmě do hlubokého kaňonu Vltavy   Podle legendy tu chtěl čert postavit hráz a pak obří vlnou smést klášter ve Vyšším Brodě   Vrcholová část kamenného pole je porostlá sosnami, vřesovcem či ohroženou růží převislou
Přesně se soumrakem pak poslední serpentina z kopce zatočí přímo k bráně do kempu ve Vyšším Brodu. Je tu celkem živo a jak se vzápětí ukáže, bude dnešní večer s muzikou. Přes den se tu konaly závody lodí a právě teď začíná večírek v podobě menšího hudebního festivalu. Jedna z kapel hraje bigbít, druhá námořnické odrhovačky, z grilů voní flákoty - a piva tu na rozdíl od Svatého Tomáše mají dost a dost.