Vltavský háček - na kole podél Vltavy ze Šumavy až k Mělníku

06. Kde se rodí mraky

Muzeum autoveteránů v Pořežanech, zámek a další zajímavé památky v Týnu nad Vltavou, vyhlídka na soutok Vltavy a Lužnice kousek za ním, mohylové pohřebiště u Údraže či proslulé hradiště vybudované už v době bronzové na ostrohu poblíž Chřešťovic jsou plánované zastávky dnešní etapy. Jenže zlověstně zatažená obloha hned od samého rána naznačuje, že to všechno asi úplně takhle nedopadne. A taky že ne.
Od rybníku Bezdrev podél Vltavy vedla i jedna část loňského putování Kolem rybí hlavy. Bylo to po levém břehu kolem elektrárny Temelín. Teď nastal čas prozkoumat druhou stranu řeky. Protože ale plán cesty obsahuje mimo jiné myšlenku přejet pokud možno všechny mosty Vltavské kaskády, částečně se mají obě trasy stýkat či překrývat.

Hluboká nad Vltavou je prvním takovým bodem. Příjezd do ní však ne. Hráz rybníku Bezdrev se opravuje, a tak je nutné k městu dojet kolem velké trafačky Dasný. Stovky drátů jako by tvořily rošt postele, na němž se válí těžké duchny temných mraků. Vrčí to, škrká to, jet pod tím není ani v nejmenším nic příjemného.
Charakteristické věžičky zámku Hluboká nad Vltavou nad stejnojmenným městečkem   Výhled z náhorní planiny u Kostelce na jadernou elektrárnu Temelín   Na pomníčku u Poněšic je jméno Pavel Nedvěd, nepatří ale slavnému fotbalistovi
V samotné Hluboké není třeba se po loňské návštěvě zdržovat, stačí chvilka na rychlou snídani, a pak už hurá přes most na pravou stranu Vltavy. Nejprve se stoupá mezi vilami do kopce, nahoře se pak doleva a zpátky dolů k řece oddělí cyklotrasa č. 12. Při pohledu zpět vykukují za stromy charakteristické věžičky hlubockého zámku.

Cesta vede chvíli tichým údolím podél řeky, pak lehce vystoupá k obci Poněšice a přes Kostelec se mírně vlní do vsi Hroznějovice. Z mnoha vyvýšených míst je působivý výhled přes řeku na Temelín. Pára z jeho čtyř věží se mísí s nízko plujícími mraky a vypadá to, jako kdyby se ta výhrůžně načeřená oblaka právě tady vyráběla a vypouštěla na oblohu.
Muzeum autoveteránů v Pořežanech nedaleko Týna nad Vltavou   K vidění jsou tu historická auta, motocykly, ale i kočáry či zemědělská technika
Pořežanské muzeum veteránů je dvoupatrová stodola naplněná až po střechu desítkami historických aut, motocyklů, ale i kočárů. Parádní pokoukaná. Venku dokonce mezitím na chvíli vykouklo sluníčko. Že by se stal zázrak? Ale kdeže. Hned na sjezdu do Hněvkovic začíná pršet.

Místo krátké vracečky ke zdejší přehradě a cesty po levém břehu úprk do Týna, tam místo smyčky přes dva zdejší mosty a prohlídky hradiště přečkání bouřky pod slunečníkem, teď tedy spíš větrníkem, na terase cukrárny, a když déšť trochu ustane, další rychlý přesun, do Albrechtic.

Cestou začne pršet znovu, takže soutok Vltavy s Lužnicí si zaslouží jen letmý pohled ze silnice a zřícenina Újezd ani to ne. Rychle do tepla albrechtického motorestu, polévku a čaj do největšího hrnku, prosím. Nedaleko odtud je mohylové pohřebiště, tvrz Údraž i zmíněné hradiště Chřešťovice. Jenže déšť neustává, hodiny naskakují a okolo šesté už nezbývá než navléct pláštěnku a vydat se do sloty s vědomím, že tyhle cíle holt zůstanou na jindy. Tady se totiž nikde nedá přespat, v lese to dnes bez stanu taky nepůjde, a jelikož bude nutné usušit bagáž, kam začalo zatékat, je potřeba ujet ještě 16 kilometrů za Podolský most, do kempu Podolí. Samosebou cestou přijde ještě ta úplně největší průtrž celého dne. Naštěstí je ale kemp v provozu, a tak sprcha, teplá chata a schnoucí oblečení vracejí náladu k normálu. Než ovšem přijde ráno...