Vltavský háček - na kole podél Vltavy ze Šumavy až k Mělníku

09. Trojité ústecké déja-vu

Výhodou nocování v penzionu bylo nejen uniknutí drsné bouřce, která se spustila krátce po večeři a trvala po celou noc, ale i to, že v teplém pokojíku vyschnul foťák a ráno začal opět fungovat. Slapská přehrada, která je z Rabyně jen kousek z kopce, sice mezi fotkami chybí, protože zrovna při přejezdu přes ni si foťák ještě jednou zatrucoval. Ale bylo to naštěstí naposledy a od té doby už šlapal. Takže třikrát sláva a vzhůru na cestu, která bude pro Ústečana trojnásobným déja-vu.
Od přehrady a přes samotnou obec Slapy vede dost prudké stoupání, pak ale od křižovatky Na Polesí následuje pro změnu parádní sjezd zpátky k řece do Štěchovic. Na zdejším náměstíčku je skvělá kavárna s cukrárnou, ideální příležitost na dopolední svačinku. Posezení na zahrádce navíc zpestří výhled na most, který vypadá úplně stejně jako doma v Ústí. A dokonce má i stejné jméno: dr. Edvarda Beneše!

Silnice na Prahu je plná aut, naštěstí se ale drtivá většina z nich valí v protisměru. Jasně, je přece dopoledne a půl Prahy se jede rekreovat na Slapy. Večer to bude naopak, až se zase všichni budou vracet.
Štěchovice leží podobně jako Ústí nad Labem v zákrutě řeky obklopené zalesněnými kopci   Stejně jako cesty podél Labe u Ústí lemují i Vltavu působivé skály a přístaviště s loďkami   Sázava je po dešti zakalená, a tak na soutoku s ní mění Vltava svou barvu dožluta
Zleva cestu lemují strmé rozeklané skály, zprava pak nesčetně mol, u kterých kotví oprýskané pramice i nablýskané motorové čluny. I krajina tu hodně připomíná labské údolí v okolí Ústí, snad až na úsek, kdy se na konci táhlé pravotočivé zatáčky vyloupne Davle, k Vltavě se zprava připojí Sázava a její po dešti zakalená voda řeku na několik kilometrů obarví nažluto.

Zabarvení zcela neodfiltruje ani vodní dílo Vrané nad Vltavou, mohutná zdymadla, která vznikla před válkou jako první část Vltavské kaskády. A také ona jako by z oka vypadla těm ještě o něco starším, jež krotí Labe pod ústeckým hradem Střekov, jen jsou stranově obrácená. Provoz tady citelně zhoustl už v obou směrech, přece jen už jde o okraj Prahy. Naštěstí zanedlouho následuje Zbraslav a v ní most na druhou stranu řeky, odkud už se do centra hlavního města dá dojet v klidu po cyklostezce. Leták připíchnutý na strom u cesty sice naznačuje, že tu zřejmě mezi cyklisty a místními vznikají nějaké třenice, ale naštěstí se to týká úseku zpět proti proudu do Vraného.
Leták na stromě jako dokument toho, že ne všude jsou vztahy cyklistů a řidičů aut ideální   Po hladině Vltavy se v Praze prohánějí pěkné staré parníky i pěkné mladé veslařky   Vyšehradská skála, pohled od začátku náplavky zpět proti proudu Vltavy
Cyklostezka podjede Radotínský most, mine Modřanské laguny a pak projíždí několik sportovních areálů. Protože se vyčasilo, tak všichni, kteří nejeli na Slapy, jsou tady a bruslí, běhají nebo hrají fotbal či golf. Za Barrandovským mostem, když se stezka vyhoupne od řeky o něco výš na chodník a přimkne se k silnici skrze Podolí, zase lze sledovat z výšky houfy veslařů. Společně s nimi už zbývá jen podjet Vyšehrad, za ním sjet na náplavku a po ní dojet až do samého srdce matičky Prahy.